He Calls The mansion not a house but a tomb 2.

22. dubna 2010 v 15:00 | Gee |  *FRERARD >na pokráčko*
Změnila jsem příběh v něco trochu ze života,nevím proč,věc co se děje každý den,jako jsou kopačky od kluka mě natolik poznamenala,že melu pořád to samé dokola,nebojte,nějak se to vybrbíí .. :)
Hezké počtení..Pornografic Gee :P :)


Nevěděl jsem zda mám tu nabídku vzít,pohřební reklamace?co to sakra je?I přesto jsem se loudal k pohřebnímu ústavu abych se s nima domluvil na fotografiích.Obcházel jsem si to parkem kde přes stromy na mě svítilo sluníčko.Všiml jsme si jak nádherně osvětluje jednu lavičku nedaleko rybníku..byl opuštěný.Měl jsme ještě hodinu,ani nevím proč jsem šel tak brzy ven.Sedl jsem si tam,vytáhl jsem z kapsy krabičku cigaret a jednu jsem si zapálil.Pohřební ústav..takhle jsem skončit chtěl..kde jsou ty nabídky abych fotil tuhle modelku..tuhle kapelu..už mi táhne na třicet a nikdo o mě neví,to jsem si řekl,jak to někam dotáhnu.zavřel jsem oči a vzpomněl jsem si na
mé začátky..na mé začátky s mojí kariérou ..s láskou..Jak jsem byl bezpáteřní svině..Když jsi vzpomenu na mého prvního kluka,zase mě bolí u srdce..udělal on ze mě takovou svini???

Rok 2009..přišel jsem do jiné školy..pamatuji si na ten den,seděl jsem v parku co byl pod školou,každé ráno se tam scházely party ze školy,dali si poslední cigaretu,řekli si co všechno neumí a potom se vydali stříct školní nudě.Nemohl jsme si na tu školu stěžovat.Po základce jsme tam
měl lepší výsledky,učitelé byli celkem milí a konečně jsme měl pocit,že jsem našel tu třídu,do které patřím.Sice jsme všichni byli zcela odlišní,občas jsme se shodli v hudbě a ve fotografii..ale i tak jsme byli super parta.Ano,super parta i mimo školu,scházeli jsme se na bowling,na různé chlastačky,do kina,zkrátka našel jsem lidi který jsem měl rád a věděl jsem,že i oni mě.Na intru to šlo taky snadno.Mé spolubydlící jsme znal už pěkných pár let a tak jsem si myslel že nebude problém,ano,ze začátku to bylo o držku.Stejně tak,si pamatuji na mého prvního skřítka.Vždy jsme se o velké přestávce scházeli v tich teplých dnech venku na schodech před školou.Pár holek,pár kluků a on mě ani tak moc nezajímal.Až jednoho dne..nevím čím mě tak uhranul..Všiml jsem si té jeho osoby..jak vždy stál,měl ruce v kapsách,na hlavě kapuci,vlasy se mu kroutili podél tváří a měl tak nádherné,malé a ospalé očička.Byl to pro mě pan někdo..pan první.Musel jsem mu napsat,kdyby ne,nikdy bych si to neodpustil.slovo dalo slovo a mě začal první,vážný vztah.Jak často jsme o něm jen snil a teď ho prožívám.Jak dlouho o mě nikdo nejevil zájem a teď chodím s tím nejhezčím klukem ze školy?A také s největším dokařem,ale to jsme nevěděl.pamatuji si na ty slunečné dny jak jsem na něho čekal před školou.Byli jsme spolu tak krátce ale já jsem se i tak vznášel.Myslím,že kdybych nás potkal,z jiného pohledu,viděl bych dva lidi,jeden poblázněný co se vznáší,drží toho druhého za ruku,jenže ten druhý,jde nohama pevně na zemi.Jmenoval se Michael..Byl o rok straší ale chování měl na 14 puberťáka.Dnes už chápu,proč ho mí přátelé moc rádi neměli.Věděli že je to děvka,kokot ale nemohli mi to vnutit,já nechtěl,já jsem si žil svůj sen.Nechtěl jsme se probudit potom co se mě dotýkal,co mě hladil po vlasech,co mě líbal a co mi jako první člověk řekl,že mě miluje.Snad se tohle v životě nezapomíná,na den kdy vám to poprvé někdo řekl,stejně tak na první polibek,na vše co se stalo poprvé.Ach bože,když si vzpomenu na den,kdy jsem večer leželi na lavičce,ruku v ruce a řekl mi,že se mi odolat nedá a že má pro mě prstýnek který má po mamince a že mi ho druhý den přinese,do dnes jsem se toho nedočkal.Bolí mě z toho celé tělo..hlavně srdce..ruce..hlava a ty rty.. O něco více to bolelo v ten osudný den.Den předtím jsme měli výročí,nijak jsme ho neslavili,Michael na dárky a tak moc nebyl,což mi ani nevadilo,vždy jsem měl trauma z toho,co své drahé polovičce koupit.Další den jsem měl svátek,dočkal jsem se jen pusy a blahopřání ale i to mě u něj dokázalo potěšit.Divil jsem se,že si vůbec vzpomněl.Byl to poslední den,poslední ráno kdy jsem dostal pusu,byla k svátku,byla z lásky?Ne.Stál jsem,on za mnou,obejmul mě ze zadu,řekl ,,vše nejlepší zlato" chtělo se mi brečet při oslovení zlato,tak moc jsem miloval jeho hlas a tohle pojmenování.Stejně tak jsem miloval jeho nálady,když jsem se potkali ve škole a on mě nedočkavě nalepil na zeď a začal mě líbat.O tom se mi nesnilo..zvlášť když kolem nás všichni chodili a nám to nevadilo..mi o nich do doby než jsme přestali nevěděli.Poslední pusa..užil bych si jí více..rozvedl bych to do více než jen polibků..A v ten den..o několik hodin později..jako by se celej svět protočil..jako by se změnil..ráno byl tak milí,řekl mi zlato..a několik hodin na to mi dal konec.Znáte to žejo?Nemůžete dýchat..nemůžete promluvit..nemůžete otevřít oči,slzy vám to nedovolí..cítíte jeho vůni na svých šatech..nesnášíte ho za tu bolest a přesto ho natolik milujete..chodíte jako bez duše…řeknete si že tu nikdo jiný není..ale já jsem přes to všechno věděl..že tu někdo je..lepší..ten kdo si mě zaslouží..myslím že jsme osoba která věnuje lásce tolik úsilí..že si zaslouží pana pravého.
 

Friends 15.

22. dubna 2010 v 12:57 | Gee |  ---> Friends
A máme tu další pokračování,zvlášť tyhle příběhy by měly být pro mojí drahou Geenku,která to čte a vkládá své komentáře :P :-* 

Po té,co jsem musel po celé Jersey hledat tu maminku s tou malou holčičkou s tím,že se jí omluvím a koupím jí deset kinder vajíček a přinesu papírek s tím že paní omluvu přijímá,se mnou až potom všichni mluvili a dokonce mi i dali najíst.Už jsme zase všichni seděli u stolu a společně jsme jedli.Vymysleli jsme briliantní plán a to že všichni pojedeme pod stany do lesa.Jedinému Gerardovi se to nelíbilo.Dělal si obavy co na něho řeknou klíšťata a jiný kousající hmyz.Prý ho určitě něco kousne protože je pro hmyz až moc sexy.Nastříkal se proto všelijakými sračkami,oblíkl si ty nejhorší tepláky a triko,vzal si holinky a stáhl si vlasy do culíku.Jasně že jsme se mu deset minut bez přestávky smáli protože vypadal jak zneužitá šlapka,ale pokoušel se,ať se nelíbí ani jednomu klíštěti.To se mu povedlo,nelíbil se ani nám.
,,hele..brácha..nalep si knírek"
rejpal Mikey ,,proč jako" protože vypadáš jako Hitler na houbách" Mikey měl pravdu ale Gerard se jako vždy urazil. ,,tak děcka nechme toho,všichni si jděte pro věci,za pět..áá! za čtyři minuty před barákem" zavelela Lyn a všichni se rozeběhli jako malé děti pro své batůžky.Rozhodl jsem se dojít se ještě vyčůrat protože Mikey nesnáší když musí na každém kilometru stavět.Otevřel jsem dveře,u zdrcadla stála Alic,držela v ruce foťák a fotila se se zavřenýma očima.
,,co blbneš?"
zeptal jsem se.Podívala se na mě a nevěděla co říct. ,,víš,každý mě poprvé uvidí jak spím a já sama ani nevím jak vypadám když spím,tak se fotím když spím" pokoušel jsem se to přerovnat v hlavě až mi to došlo.
,,dej sem ten foťák" vzal jsem jí to,zavřel jsem oči a párkrát jsem se vyfotil abych se také viděl. ,,strašné"zvolali jsme když jsme viděli naše společné fotky jak spíme. ,,mám nápad Frankie..buď budeme spolu spát ve stanu,protože už oba víme jak vypadáme..a nebo nebudeme spát vůbec"
napadlo Alic.Něco na tom bylo,nechtěl jsem aby mě nikdo viděl když spím a přece jsme měli každý ráno někdo službu na budíček.Bylo by mi trapně kdyby mě třeba Jamia budila a já měl zavřené oči. ,,už to mám!" napadl mě užasný plán.Vzal jsem tužku na oči a řekl jsem Alic ať své oči zavře,potom jsem jí na víčka namaloval panenky. ,,hotovo!" podívala se do zrcadla ,,co to má být?" ,,no víš,když usneme..máme na očních víčkách nakreslené oči,a oni si budou myslet že nespíme,to znamená že když budeme spát tak nevypadáme blbě" usmál jsem se nad mím geniálním plánem a Alic se na mě tak krásně podívala jako by mi chtěla předat cenu Oskar.Rychle jsme vzali naše tašky a utíkali jsme dolu k autu.Lyn už netrpělivě přešlapovala na chodníku jako by šlapala zelí ,,máte minutu a dvě vteřiny zpoždění" hodila na nás nepříčetný pohled a my na povel zalezli do auta.Auta jsme měli dvě,jedno Gerardovo a druhé Lyn.Nasedl jsem samozřejmě k Gerardovi,protože u Lyn si nemůžeme otevřít pytlík bramburek a nemůžeme ani kouřit.,,jéé pivo!" zvolal Bob když se podíval do kufru.,,to je Mikeyho" upozornil jsem ho když Bob dával flašku Jamie,sobě a mě. ,,ale co,vrátíme to" usmál se na mě Bob ,,jak to chceš sakra vrátit?" než jsem stačil vlastně cokoliv říct,měli už půlku v sobě. ,,to uvidíš až na tebe přijde čůraní" zasmáli se všichni ale já jsem stále nechápal.Až na mě to čůrání přišlo a já jsme to oznámil,Bob mi do ruky vrazil prázdnou flašku od piva a řekl ať to prostě pustím do té flašky.
,,to nejde" nechtěl jsem to svému kamarádovi přece udělat,Mikey by mě zabil.,,ale jde,děláme to pořád,Mikey nemá chuť" řekl Gee a potom co hodil vážný výraz jsem na nic nečekal.Když jsme vylezli z auta při menší pauze,Mikey k nám přicupital s tím,ať mu jedno pivo dáme.Gerard udělal že jedno otevírá a zrovna mu podal mojí dávku.Vypil to ten blbec na ex.Bylo fakt,že Mikey neměl chuť. ,,nějaké teplé" zaxichtil se Mikey a položil ho na okraj silnice.
,,ou hell" dělalo se mi z toho špatně.

Hi :o)

21. dubna 2010 v 21:48 | Gee |  >Autoři<
Je to už pár let,co jsme sem psaly :/ Jde o nedostatek času..škola..intr..zveřinec :D a má nemoc..ano..jsem nemocná a stále hovno dělám,ale slibuji Vám přátelé,že zítra,až vcytáhnu nohy z postele,udělám ten zásadní krok!sednu k pc a začnu psát..vidím to na další díly Friends :) a napadlo mě něco málo ze života..
Určitě Vás také nemálo uchvátil fakt,že se snámi rozloučil Bob..možná že právě tomuhle užásnému člověku,budu věnovat další story,i když sním nebude nijak souviset :(
Přeji Vám krásné,slunečné dny,které slunečné myslím vůbec nejsou :o(
Vaše pornografic Gee (neznáte,nepochopíte :P )

last
Máme tu poslední fotku...
Jak na to koukám,tak podle školy už vím,že bych dostala 5,jelikož lidi mají useknuté nohy a nahoře je moc místa :D
 


Convicted of Love 1

24. ledna 2010 v 19:20 | Geenka Pagliacci |  --°Frerard Story°--
HI:)
No neptejte se co mi tak dlouho trvá,nedivte se že ještě žiju a píšu(mimochodem teď to budo uais silný sračky tka se omlouvám :/) ale počtěte si se stále stejným zájmem a chutí :)Budu moc ráda za každý komentář.
ThanX ya-your GEEN'

>Usvědčen z lásky first part<

Oslavy Nového roku,jeho příchodu.Silvestru.Nenávidim tohle zakončení pitomejch svátků.K ničemu nejsou a všichni si to stejně napamatujou.Zůstal jsem zase sám.Sám se svou agoniíí,sé svým zoufalstvím,s lahví.I já se dnes večer opiju.Osamotě a doufám,že v klidu.Stejně bych nikam nesměl.Co si představujete,že má za život 17 letej američan?Rozhodně né tak úžasnej jako to líčej naše přeslazený bijáky ze středoškolskýho prostředí.Nenávidím střední školu,nesvobodu,nezodpovědnost.A to všechno jsem měl.Všechno to mám a ještě chvilku mít budu.Možná.Rozhodně nic záviděníhodného.Nic úžasnýho,nic převratnýho.jako celej tenhle zkurvenej život.K ničemu a pro nic za nic.Jako obvykle,melancholický kecy.Když se vám vytratí všechna euforie nic jinýho mi nezbývá.Než se v tom utápět.A ve vodce.Vodka s nechutnou příchutí nějakejch bonbónů.Neměl jsem jí rád,ale ve večerce nic lepšího za pár dolarů neseženete a ej silnější než plato hnusnýho plechovkovýho piva ze severu.Na to evropský už mý finance nestačej a popravdě,není v tom rozdíl.To si jen lidi nalhávaj.stejně jako že nejsou války,jakože přečkáme krizi,jakože nás čeká zářná budoucnost.Konec roku-začátek nového života.Kolikrát jsem si to sliboval..Nikdy jsem to neudělal.
Pustil jsem si v našem nepochopitelně tmavém obýváku nějakej dojemnej love song a sedl si na sedačku.ta zoufalství-CHEERS!Jeden panák za druhým.Soupalo to do hlavy.Venku sněžilo.Po tka dlouhé době.Sníh,bahno a mráz.Nic převratnýho.Kolik bylo vůbec hodin?Venku už je tma a spoustu veselejch hlasů.Prázdný dům.Rodiče se šli bavit.Pročby ne.Jsou dospělí,volní,s povinnostmi a zodpovědností.Závidím jim jejich přístup k životu.Nikdy to nevzdávaj tak uboze jako já.Jsem nikdo a nic.Ubohej srab v hrozivejch sračkách,jen proto,že se musim za každou cenu vymykat.Kdybych si oblík drahý tričko se zvednutym límečkem a zašel párkrát do otho pochybnýho klubu,kdybych vyndal piercing a ostříhal si vlasy na normální neanarchistickej účes možná by mě už nezavírali do skříňky a nelili mi modrou skalici za krk.Možná.A nebo bych byl stejná troska s ubohou imagí,ještě horší než teď.Kdybych zved prdel od počítače,od snů a vzpomínek,pak ybch třeba i něco dokázal.AspoNˇto tvrdí otec.Vlastně všichni…Kdo všichni?Ten zlomek "přátel" co ot s emnou ještě nevzdali.Ale nejsou tu,tka to asi enní tka podstatný.Jsem k tomu v týhle zapadlý čtvrti vlastně odsouzen.K maniodepresivní psychóze,poruchám osobnosti,alkoholismu a sklonu k tvoření "umění".Zasraně nemožnej pokus něco si tím dokázat.Ubohost.
Další bezcenej den,večer v lihu jako každej jinej.Nepomáhá to.Jen to tu depresy prohlubuje.Ještě si loknu,dokud udržím tu štamprdli.Pak už z lahve,je to jistější než abych něco rozbil.Sváteční sklo,pár chlebíčků co si tu matka asi zapomněla.Televizi nezapínám,na silvestrovský show nejsem zvědavej.Na lidi co zpívaj o sračkách…A nebo o tom co nikdy nepoznám.Jsem smířenej.Smířenej se zatracením,se svou histerií,opuštěností a přesto jsem člen davu.Skvěle.Kam jsem to dotáh?!

He calls the mansion not a house but a tomb

23. ledna 2010 v 21:54 | Gee |  *FRERARD >na pokráčko*
Seděl jsem v začouzeném rohu místnosti,krčel jsem se v koženém,trochu roztrhaném křesle,kouřil jsem své oblíbené cigarety a díval jsem se,jak se horké pramínky proplétají nad šálkem mé kávy.Kolem mě bylo tlumené světlo,těžko na mě mohli lidé vidět ale já jsem je viděl dokonale,všechny ostatní stoly osvětlovalo modré až červené světlo z malých lampiček co stály uprostřed stolu.Lidé tady celkem šeptali,nebyl to obyčejný bar,bylo to spíše místo pro relaxaci,klid a odpočinek,ale čajovnou by se to nazvat nedalo.Atmosféra a vůně tu byla nepopsatelná.Vždy vás tak krásně omámila a přinesla vás do dokonalé euforie.Není divu že jsem se právě tady rozhodl pro další návrhy pro mé fotografie.Rád si vždy vše načrtnu než se rozhodnu pro správnou expozici.Naklonil jsem se ke stolu a načrtával jsem si pár portrétu černým uhlem.Vyrušil mě smích.Opřel jsem se od mé práce znovu do křesla a zadíval jsem se na lidi co seděli na druhém konci místnosti.Parta pěti lidí co mezi sebou vážně diskutovali a do toho se čas od času usmívali.Každý z nich popíjel pivo a držel v druhé ruce stejnou značku cigaret jako já,ano vyznám se a až na konec vidím,mé oblíbené a červené Marllobo.Neváhal jsem a jako amatér mě tahle situace zaujala.Vytáhl jsem foťák a udělal jsem pár snímků celé party než mě v hledáčku zaujal muž.Seděl také v rohu a kouř lehce vydechoval což mě uchvátilo natolik,že jsem mačkal spoušť aby mi něco neuniklo.Měl černé,rozházené a neupravené vlasy,kostičkovanou košili jejíž límec měl podél tváří.Byl v tváři tak bledý až mu to slušelo,stejně tak jeho popraskané rty které pořád vydechovaly ten omamný kouř vonící cigarety. ,,budete si něco přát?" zeptala se mě číšnice když si všimla prázdného šálku vedle mích návrhů.,,ne,zaplatím"usmál jsem se na ní,hodil jsem jí na stůl hotovost,zbalil jsem si své věci a odešel jsem ven.Byla tichá noc,provoz se už dávno uklidnil a ulice byli od lidí také prázdné.Tuhle část jsem měl rád.Ulice zastrčené od centra,bezpečné části a vše při ruce,o pár bloků dál jsem měl malí byt,byl jsem v pronájmu a když jsem vyšel ven,měl jsem to co jsem potřeboval.Naproti krámek s potravinami,stánek s novinami,cigaretami a dobrým kafem,o dva bloky dál má práce a tady můj oblíbený podnik kde sbírám inspirace.Odemkl jsem,zahodil boty neohrabaně do botníku,pověsil kabát na věšák a rovnou jsem šel do komory.Měl jsem tohle už ve zvyku.Vždy když jsem večer přišel,odložil jsem si a do komory jsem zapadl aniž bych rozvícel světlo.vždyť fotograf se musí naučit žít z části ve tmě.Posadil jsem se na linku a v té tmě jsem nahrabal v šuplíku cívku.Otevřel jsem foťák,vyjmul jsem film a ten jsem potom co nejrychleji navinul na tu cívku a uzavřel jsem ji do tanku.Vše jsem měl už namíchané ze včerejška a tak jsem si usnadnil práci.Nalil jsem potřebné chemikálie do tanku,odpočítával jsem čas a potom jsem počkal až film trochu zaschne. ,,ahoj,právě nejsem doma,zanechte mi prosím vzkaz" ozval se můj záznamník ,,Franku,ozvy se prosíme,zvedni to..,mám pro Tebe další práci i když pochybuji že s tamtou jsi už hotoví" ,,tak co tedy pro mě máš?"zvedl jsem sluchátko svého telefonu a dál jsem máchal fotografii v ustalovači.,,potřebujeme reklamní fotky pro pohřební ústav" ,,to je vtip?" ,,o práci se vtípkuje?" ,,ne to ne,jen..nemáš pro mě něco veselejšího?" žadonil jsem ,,no,jestli chceš můžeš jít fotit pro FBI vraždy" a zavěsil.Byl jsem z toho všeho strašně nadčený.Poslední dobou nedělám nic jiného než focení tohodle druhu.Vše jsem si zapsal na papír a přilepil jsem to na lednici.S hrníčkem černého čaje jsem si prohlížel fotky z dnešního baru.Vysely mi nad miskami na kolíčkách a kapky z nich stákaly na mramorovou linku.Díval jsem se na toho kluka,s bledou tváří a černými vlasy.Pomyslel jsem si že by se pro focení na pohřební ústav celkem hodil.,,Frankie?Jsi doma?" Slyšel jsem z obýváku mojí kamarádku a sousedku Kate.,,jo,jsem ..tady"zarazil jsem se když jsem jí viděl ,,proč pořád chodíš oknem,jsou tu přece dveře" protočil jsem oči ,,já vím,ale byla jsem zrovna na balkoně s dvěma hrníčky horké čokolády a tak mě napadlo se stavit" jeden z hrníčku mi podala a tak jsem černý čaj v okmanžiku vymenil za silně vonící horkou čokoládu,tak výbornou jak jí umí jen Kate. ,,jak jdou kšefty?" posadili jsme se na parapet jako každý večer,pro dnešek tedy spíše ráno a nechali jsme noční vzduch velkoměsta vniknout do mého malého bytu. ,,znáš mě,mám zakázku a dělám stejně něco jiného" ,,například?" ,,například mám dělat pro golfoví spolek,nafotit jim kalendář,místo toho jsem posedával v baru a fotil jsme jednoho zajímavého kluka,myslím že se hodí pro mojí novou zakázku" podal jsem jí fotografie mého nového neznámého ,,hodí se pro horory" Kate si ho chvíli prohlížela ,,jasně a já mám nafotit reklamu pro hřbitovní ústav" ,,Myslím Frankie,že mám tuhle zakázku v kapse" usmáli jsme se na sebe.,,Myslím že by si s tím bytem měl něco udělat" rozhlížela se zase kolem,mě to znervozňovalo,vždy mi sem přinesla nějakou květinu a nebo plyšáka pro rozveselení.Ale mě se můj byt vždy líbil. ,,hele,dělej si archytekta nikomu jinému" ,,třeba ty závěsy,vypadají jak do bordelu.." ,,to není pravda,vyzařují z nich taková…pohoda.." hájil jsem se při pohledu na sametové,červené závěsy které zdobyli můj oblíbený koutek kde jsem vykonával mojí druhou práci. ,,žádná pohoda,každý kdo sem vstoupí je automaticky nadržený" ,,i ty?" podíval jsem se na ní ,,tohle není můj styl..chtělo by to žlutou" ,,no vidíš a já tu mám přirodní nábytek,červenou a černou,voní mu tu vonné tyčinky,mám tu zapálené svíčky a do toho mé stěny zdobí milion fotografií,byt podle mého gusta,pořád si nemůžeš přiznat že lidé ke mně rádi chodí relaxovat a dozvědět si něco o své budoucnosti" ,,a ty mi pořád neřčekneš jak na ty bláznoviny chodíš,to si to z hlavy hned vymýšlíš?" ,,čtu knihy Kate" usmál jsem se,pořád nevěřila že mi jde čtení z rukou a výčet z karet.Tohle mě vždy fascinovalo.Lidé za mnou už dobrý rok chodili,ruce rozložily na ten starožitný stoleček a nechala mě do sebe nahlédnout.Jiní zase raději zvolili výklad karet a jiní se mě ptali jen na sny.Miloval jsem mé knihy,snáře,bylinkářsvtí z kterých jsem si dělal čajue a můj byt s tou vůni začal tančit,čtení osudu z rukou,karet a různé tlusté,zaprášené knihy po prababičkách.Něco na nic bylo,vždy mi do života přinesly tu magickou sílu.,,vypadá to trhle,potetovaný kluk má v bytě stařenku co zítra zaklepe bačkorama a ty jí řeikneš že vyhraje ve sportce" ,,tohle jsem ještě neudělal a mám stálé zákazníky!co do mě pořád rejpeš,ktaky ti nemluvím do květin a aranžování a do vyrábění kozího sýra" Vrátil jsem jí hrníček a vystrčil jsem jí oknem na balkon,vyplázl jsem na ní jazyk a okno hned zavřel aby věděla,že jsem se urazil,ne doslova.

Další články


Kam dál