Byl jsi první

7. prosince 2009 v 17:04 | Gee |  *FRERARD >jednorázový*
Věnováno Michalovy (s tím,že doufám že to nenajde a nepřečte..)

Je 5 prosince..21:30 a jsem doma sám.Do oken mi udeří kapky deště.Žádný sníh,co to bude za vánoce bez sněhu a bez tvé lásky?Bez hřejivého pocitu i v tich nejmrazivějších mínusech stupně.V mém poloprázdném pokoji mi hraje stále píseň Sen.Tebe jsem považoval za můj sen a ani po několika společných týdnech jsem nevěřil že jsi skutečný.Před několika dny,v tuhle dobu bych spal,víš proč?Protože zítra je neděli a jel bych za tebou,uklidil bych se do říše spánku,chvíli bych eště o nás dvou přemýšlel a rychle bych usnul,abych se probudil ve dnu kdybych jel od mého domova.pamatuji si na pocit,kdy se mi nechtělo jet domů,kdy jsem víkend jen prospal abych už seděl ve vlaku k tobě.Bylo to vůbec za tebou?

Pamatuji si na ty dny moc dobře,nechápeš proč,já byl jen v tvém dalším pořadí ale ty si byl v mém životě číslo jedna,byl jsi první.
Nové město,nové lidi a nová škola.Přiznávám se,když jsem tě poprvé spatřil,nic mnou neproběhlo,abych byl upřímný,byl to nikdo jiný když mnou proběhl pocit zalíbení.Pamatuješ na ty teplé dny,kdy jsme jako parta několika lidí,co se teprve poznávali,seděli na schodech před školou?Dvě holky,tři kluci..to byli ti hlavní co se rádi spolu scházeli.Jedna byla ta hlavní,věnovalo se jí tolik pozornosti a já jí tiše záviděl.Seděl jsem v rohu na schodech a sledoval situaci a nikoho jsem moc nezajímal a ty jsi ani nezajímal mne.Do toho dne,nevím jak se to stalo,co mnou proběhlo,ta myšlenka,můj zrak upěl na tobě a já se opovážil ti napsat vzkaz o pozvání ven.Jak jsem měl vědět,jak to všechno přijmeš?Budeš to brát jako obyčejné pozvání ven od kamaráda?Dojde ti to co tím vším myslím a hlavní je,jestli vůbec odepíšeš.Víš jak mi bylo?Nic mezi námi nebylo,neodepisoval si a já se bál,že mě zavrhneš.
Ale pamatuji si na večer..usínal jsem a bylo půl jedenácté když se mi na nočním stolku ozval telefon,že mi přišla sms.Neznámé číslo a na konci zprávy podepsáno tvé jméno..Gerard.
19.10.09 čekal jsem na tebe u školy a šli jsme poprvé ven.Nepochopíš ten pocit jaký jsem měl,protože být v tvé blízkosti,bylo něco neuvěřitelného.Pamatuješ?vyprávěl jsi vtipy,jak jsi se měl na dovolené z které jsi přijel a začli naše slavné štěkanátky..nebo co ta kráva co jí kvůli tobě zabili aby ležela v hamburgeru?řekl jsi,stejně měla zlomenou nohu. To bylo pondělí,celý týden jsme byli spolu a když přišla sobota,na kterou nezapomenu,protože sestra slavila své dvacáté narozeniny a já byl zamčený v ložnici s telefon v ruce.Ležel jsem na posteli a psal jsem si s Tebou.Bylo 24.10 22:10 a vše jsi ukončil větou ,,Zlato?Miláčku?Jak ti mám říkat?" a mě začal první,opravdový vztah.Bylo to těžké,tenkrát jsme měli ředitelské volno a já jsem na intr nejel,celý týden jsem tě neviděl ale víš co bylo skvělé?Byl pátek ..30.10 a já ti poprvé napsal ,,miluju Tě" odpověď mi ale nepřišla až další den..tvůj názor na mne? Napsal jsi ,,stačí když řeknu že tě miluju?"
Nemohu zapomenout na 5.11.09..Víš co bylo za den?čtvrtek..jedině ve čtvrtek nebo ve středu jsme chodili do čajovny.Já,Ty,tvůj nejlepší kamarád a má kamarádka.Nezapomenu na ty dny,kde bylo tlumené světlo,příjemná vůně a my dva,jen my dva.Nikdo nás nerušil.Byl jsi u mne tak blízko že jsem tomu nevěřil.Zrovna tam,na tom místě jsme se poprvé políbili.Když jsi teď uvědomuji,je tomu dnes měsíc,co jsem se poprvé líbal s pocitem zamilovanosti.A proto mě teď zase pálí slzy v očích.Chceš číst mezi řádky další datum?středa 11.11.09 zase čajovna.Vždyť nám tam bylo tak krásně.Měli jsme propletené ruce,jednou rukou jsi mě objímal kolem pasu a hleděli jsme si do očí.Pamatuji si na ten okamžik perfektně a živě.Ležel jsem na zádech a ty jsi se na demnou skláněl.Začal jsi ,,chceš něco říct?"
a jelikož vše bereš ve srandě a nic moc vážně opáčil jsem ,,hm..co to zase bude" do dnes vidím ten tvůj pronikaví pohled do očí a sladce si řekl ,,miluju Tě" Držel jsem tě za krkem a ty jsi mi zase mezi polibky řekl že mě miluješ.Myslel jsem že je to sen,ale byla to skutečnost,která mi teď rve srdce na milion částí.Mám ještě nějaké srdce?jestli ano,netluče,nežiji.Žil jsem v pohádce.Každý večer jsme si psali,ráno jsem ti držel místo v trolejbuse když jsme jeli do školy a vždy ti ho zasedla jedna žena.Vylezli jsme z trolejbusu,chytli jsme se za ruce a šli jsme mezi našemi spolužáky do školy.Jsme malá škola a každý věděl co mezi námi je,dokonce i učitelé.Když jsem měl praxi,měli jsme třídu vedle sebe.Vždy po dvou hodinách jsme se sešli na chodbě,já byl upřený o topení které jsi prohlašoval za své,držel jsi mě kolem pasu a zase nás nikdo nerušil,i když na chodbě byli naši kamarádi.Pátek byl nejhorší,nedalo se nikde rozloučit když jsem odjížděl domů.A že toho neloučení se bylo moc.Mám tu další datum.19.11.09 zase čajovna,je to směšné?strávili jsme tam celkem hodně času a vždy jsme se posunuli o kousek dál.Co říci,bylo to dokonalé.Ty a Roman,vaše vtipy kterými jste mě bavili,tvé dotyky a řeči jak mne odnaučíš abych nebyl lechtiví na břichu.V ten den jsem zažil ten pocit,strach o mojí milovanou osobu.V ten den jsi zkolaboval.Zvedl jsi se a omdlel jsi.Když jsi na to dnes s Romanem vzpomeneme tak se usmějeme,přeci jen,důvod byl komický a tvé tři pokusy o zvednutí se ze země byli také komické.Přišel jsem ten den o hodinu pozdě na intr se slzami v očích,že mi zkolaboval přítel.Já měl vážně strach.
Mám tu další datum…24.11.09 ..naše výročí..jsme spolu měsíc a já byl sám překvapen že jsme to spolu tak dlouho vydrželi.Vždyť jsi sám říkal,že tvůj nejdelší vztah byl tři noci a mě to vyděsilo.Chápal jsem,měl jsi zápasy,tréninky a toho času na mě moc už nebylo.Ale já ti nedokázal dát konec,protože jsem Tě miloval a byl jsem rád,že existuješ a že jsi se mnou.Vždyť Anička z drogistů pořád prohlašovala,že mi nedává moc šanci,že jsi puberťák co si rád užívá.Ale já jsem nechtěl věřit.Přišla středa 25.11.09 ..měl jsem svátek..přišel jsem do školy a ty jsi mne ze zadu obejmul a řekl jsi ,,zlato,všechno nejlepší" a políbil jsi mě.Kdybych věděl,že je to poslední polibek od Tebe,více bych si ho užil.Měl jsem zrovna tělocvik a po sms jsme se domluvili že se odpoledne sejdeme.Zase čajovna.Zase hřejiví pocit.Těšil jsem se na tvé rty,dotyky a tvojí přítomnost.Na intru jsem se rychle osprchoval,dal se trochu do pořádku a utíkal jsem za Váma.Udělal jsem ale chybu.Měli jsme být zase tři,ale to jsme přece nechtěli,pozval jsem proto Nicol.Jsem idiot,nevím proč jsem to udělal.Přišel jsem tam a v té tmě jsem vás hledal.Zaujal jsem místo vedle Tebe a jako vždy jsi mě tak krásně obejmul a uvěznil ve svých náručí.Ale i slepý by si všiml,že se něco děje.že jsem vzduch a že je tu pro tebe nikdo jiný.Nechápal jsem..odcházeli jsme,nedal jsi mi ruku,nepolíbil jsi mě a já jsem šel celou cestu,půl hodiny na intr sám,ve tmě,večer jen proto,abych si to urovnal v hlavě.Nevěděl jsem že se stane to co se stalo,dal jsem nám ještě naději,ale tu jsme propásli.Napsal jsi to,to čeho jsem se bál,že je konec.Když si to přeberu,bylo to vzájemné,kolikrát mi takhle myšlenka proběhla hlavou,ale jak jsem řekl,miloval jsem tě a nechal jsem tě opouštět.Udělal jsi to proto ty.Důvod?Nechceš mě trápit že nemáš čas?Už ve vztahu necítíš to co by si měl,ale aspoň věta,že to mezi náma bylo nádherný..mě trochu utěšila.Bylo to krátké,dokonalé..jiskřilo to..pro každého je to normální vztah dvou puberťáků co po měsíci skončil a pro tebe jsem byl jen další v pořadí a během rozchodu jsi neuronil jedinou slzu.Ale už je to čtrnáct dní,a já tu teď sedím nad vzpomínkami a pláču.Nechci se vracet do minulosti,ale proč se někdy jentak zastavím a vzpomenu si na tvůj hlas jak říká ,,miluju Tě?" proč když přežívám každý den,proběhne mi milionkrát v hlavě tvé jméno?Vzpomínky?Obyčejná telefonní budka?pamatuješ jak jsme tam stáli?Jak jsme rozbili to sluchátko?Věty,slova,pitomá jídla,gesta,věci..to vše mi tě hned připomene.Teď,když jdu do školy..míjím třídu management,zavřu oči a vím že jsi tam.Mám třídu vedle tebe a přes tu silnou stěnu tě stále slyším.O dvacetiminutové přestávce sedím sama ve tříde,mezitím co jsou všichni ve třídě.Ano,pozravím tě,ale být s tebou minutu a vidět tvojí tvář,to nevydržím.Je mezi námi vše okay,rozešli jsme se v dobrým,vím že jednou spolu prohodíme normální rozhovor,ale kdybys teď na mne promluvil,složil bych se.Dnes,teprve dnes jsem měl tu odvahu smazat tvé fotky z mého telefonu,teprve dnes jsem smazal ty sladké smsky,od člověka,který mi jako první řekl že mne miluje.Chápeš už,proč je to pro mne tak těžké?Už je to asi přes čtrnáct dní a nebyl den,kdybych neprolil několik minut slzy.Mám ještě nějaké?Říkám si,že stejně ve vztahu potřebuji něco víc,potřebuji více pozornosti,ale když vidím tebe,tvůj postoj,ruce v kapsách,na hlavě naraženou kapuci,vždy se usmíváš a šíříš kolem sebe optimismus,jak ses na mě díval těmi tvými malinkými krásnými oči…to vše mě ničí.Roman říká ,,zapomeň na něj" ale to nejde,nechci zapomenout,protože jak jsem řekl,byl jsi první,s kým jsem se líbal a přitom cítil zamilovanost,byl jsi první kdo mi do očí řekl miluju Tě a byl jsi první,komu jsem to řekl já.Byl jsi první o koho jsem měl vážný strach,byl jsi první s kým jsem zažil ten pocit…a na první..se nezapomíná..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geen' Geen' | 7. ledna 2010 v 22:04 | Reagovat

lásko...já pláču..nenávidím...Jak?!proč?!zabila bych ho !
Blí mě to za tebe...mrzí mě to za tebe..štve mě to za celý svět!
Nezaslouží si tě,neví co ej dobrý..jseš to nejlepší co ho mohlo potkat!Když to nevidí nemá právo se tě ani dotknout ani se na tebe podívat.
:(

2 Patty Patty | 2. května 2010 v 12:14 | Reagovat

och och, tohle dokáže rozesmutnit :( krásně napsaný..!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama